a klasik dodává: já, na co chci, odpovím. Budu se však snažit odpovědět na jakýkoliv Váš dotaz s výjimkou dotazů hanlivých či jinak zjevně urážlivých, nesledujících náš společný cíl, a to nalézt co nejlepší řešení pro budoucí rozvoj našeho města. Vaše dotazy přijímám na e-mailu slezakm@seznam.cz a odpovědi zasílám jak přímo Vám, tak je (pokud výslovně neuvedete, že si to nepřejete), uvedu na této stránce.
Kromě mých moudrých odpovědí na Vaše dotazy zde budu občas psát i různé neméně moudré komentáře, půjde tedy i tak trochu o blog.
Pokud vyhrajete komunální volby, co chcete dělat s ptáky, kteří bez jakékoliv kontroly a regulace létají nad Pardubicemi sem a tam a obtěžují občany hlukem a výkaly? Navrhnete už konečně nějaký zákon, který by to upravoval?
Vážený pane Špačku, jednotliví členové zastupitelstva ani zastupitelstvo města jako celek nemají bohužel zákonodárnou iniciativu, aby mohlo Parlamentu České republiky navrhnout ke schválení jakýkoliv zákon, tedy ani zákon o regulaci létání a vyměšování ptáků, kterým by mohly být pro jednotlivé druhy ptactva stanoveny letové koridory a místa, kde mohou vykonávat své tělesné potřeby. V tomto Vám doporučuji obrátit se některého z poslanců či senátorů, popř. na krajské zastupitele, kteří toto oprávnění mají.
Problém je samozřejmě řešitelný i bez zákona, celé město i s širším okolím lze vybetonovat, popř. vyasfaltovat, aby ptáci ztratili přirozené prostředí k životu. Nad Pardubicemi by se pak pohybovala v podstatě jen na jaře a na podzim jejich tranzitní doprava, která navíc není tak škodlivá, neboť probíhá ve vyšších letových hladinách. Nejsem však příznivcem tohoto řešení a osobně budu raději žít ve městě plném zeleně, jejíž součástí budou i ptáci, byť mě mrzí že vyjádřením tohoto názoru patrně přijdu o Váš hlas.
Dotaz č. 1: Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jak míníte řešit problematiku heren v Pardubicích. Mně, jako obyčejnému občanovi jich přijde příliš mnoho. Nehledě na to, že jejich návštěvníci tropí různé noční výtržnosti od křiku po demolování veřejných i soukromých věcí. Je smutné, když se na sídlištích musejí scházet skupiny obyvatel namísto v kavárně v herně. A jak počítáte využít finance z heren plynoucí?
Odpověď: Jde o problém, který má více příčin a jeho řešení nebude jednoduché a přímočaré. Určité nedostatky v právní úpravě (v současné době novelou zmírňované) mezi příčiny přitom patří jen okrajově. Hlavní příčinou je patrně přesun maloobchodních provozoven do nových obchodních center, ať už v okrajových či centrálních částech města, kdy se snižuje přitažlivost tradičních obchodních tříd, tyto se vylidňují a v prázdných prostorách po někdejších obchodech se pak usazují herny. Základem snahy po řešení tohoto problému tedy musí být odstranění jeho příčin - hlavním ulicím (nejen třídě Míru, ale i např. ulici Jana Palacha, kde je tento problém snad ještě markantnější) je třeba vrátit charakter obchodních tříd města. Například v případě třídy Míru by tomu jistě velmi pomohla její rekonstrukce. Pomoci však patrně bude muset i tvrdá forma regulace. Alespoň v samém centru města bude tedy třeba důsledněji využívat možností, která dává městu loterijní zákon, a provozování heren zde zcela zakázat. Ani takový zákaz však není samospasitelný, neboť může způsobit přesun heren do jiných míst, třeba i na sídliště, kde by se tím ještě mohl zhoršit poměr mezi „hernami“ (resp. pivnicemi s hracími automaty) a kavárnami (resp. „slušnějšími“ podniky). Charakter restauračních zařízení a jejich počty jsou přitom bohužel čistě závislé na poptávce po jejich službách a sám si neumím představit způsob, kterým by bylo možno tyto podnikatelské aktivity ovlivňovat. Finance z heren (resp. z výherních automatů) plynoucí jsou částečně vázané na určité „veřejně prospěšné“ účely, jako je podpora kultury, sportu, ekologických projektů. V souladu s programem naší kandidátky mám za to, že rozdělování peněz mezi jednotlivé příjemce by mělo mít jasnější pravidla a zejména by měla být i pro občana zřetelnější účelnost takto vynaložených prostředků. Další část prostředků z heren plynoucích (poplatek za hrací automat) je místním poplatkem, který je součástí příjmů rozpočtu města jako celku. Jde o stejné peníze jako jakékoliv jiné příjmy města a osobně si nemyslím, že by tato část příjmů z „heren“ měla být nějak účelově vázána na jakékoliv konkrétní výdaje.
Dotaz č. 2: V jakém časovém horizontu chcete řešit současný neútěšný stav Třídy Míru, která včetně pasáže budí spíše odpor, nežli chloubu Pardubic. O bezbariérovosti zastávek a zejména při použití vozidel bez naklápění skříně nelze hovořit. To samé se týká toho, že současná Třída Míru slouží více jako parkoviště pro různé osoby s různými povoleními, nežli jako hlavní bulvár města, a u návštěv spíše budí pohrdavý úsměv. Se zachováním MHD na Třídě Míru souhlasím, protože jinak by došlo dle mého názoru k jejímu vylidnění.
Odpověď: Třída Míru je dnes skutečně jednou z nejzanedbanějších Pardubických ulic a její rekonstrukce by měla být prioritou i co do městského rozpočtu. Jsem zastánce rekonstrukce bez vymísťování MHD, což mimo jiné akci značně zjednoduší a předpokládám, že i se zpracováním projektové dokumentace by mohla být rekonstrukce provedena v horizontu dvou let (vše však bude záviset zejména na tom, zda zastupitelstvo města konečně nalezne potřebnou jednotnou vůli). Co se týče bezbariérovosti zastávek, tu bude třeba vyřešit až v rámci rekonstrukce celé ulice. Jako pěší zóna by celá ulice měla být jedním prostorem bez výškového oddělení „silnice“ a „chodníku“, tedy i bez obrubníků, které jinak pomáhají při nástupu do vozidel MHD. Na to bude třeba při rekonstrukci pamatovat a v místech zastávek zřídit zvýšená nástupiště v úrovni podlahy trolejbusů, která budou citlivě a bezbariérově zasazena do celé ulice. Skutečnost, že jízdy vozidel různých vyjímkářů s panem kavárníkem, jinak horlivým bojovníkem za vymístění MHD z třídy Míru, v čele, a zejména parkování jejich vozidel na této ulici, ruší „pěší charakter“ ulice daleko více než trolejbusy, je jasná věc. Pokud myslíme úsilí o zkulturnění třídy Míru vážně, musí se zejména přestat vydávat povolení k vjezdu do této ulice. Jako na každé pěší zóně je samozřejmě nutno umožnit v určitých časových obdobích zásobování obchodů, nelze však připustit, aby si každý mohl povolení k vjezdu za pouhých 20 Kč na den koupit.
Dotaz č. 3: Také by mne zajímalo, zda v budoucích letech se počítá i s významnější podporou jiných aktivit, než je hokej a koňské dostihy, popř. divadlo. Ve městě je i mnoho jiných aktivit, které však spíše živoří, nežli se bohatě rozvíjejí.
Odpověď: Netroufám si odhadnout, s čím bude počítat většina zastupitelů nově zvoleného zastupitelstva. Za sebe však vyjadřuji názor, že zejména hokej má v Pardubicích podporu nepřiměřeně vysokou. Oficiálně sice nejde na podporu profesionálního klubu ani koruna, nicméně za posledních deset let byly v Pardubicích pro hokej postaveny dva zimní stadiony za několik set milionů korun (resp. jeden rekonstruován tak zásadně, že šlo v podstatě o výstavbu nového) a hokejisté se snaží prosadit i výstavbu třetího. Hokejový klub sice platí ve stadionu nájem, tento však sotva vystačí na splátky dlouhodobého úvěru, který si městský rozvojový fond na výstavbu vzal, a nemá nic společného s tržním nájmem. Navíc miliony korun jdou z rozpočtu města takzvaně na podporu mládeže, což opět zcela přesahuje podporu jakéhokoliv jiného mládežnického sportu či jiných volnočasových aktivit mládeže. Plně se ztotožňuji s programem TOP 09, jehož mottem je, že i podpora kultury má být transparentní. I hokejový klub by měl platit tržní nájem a je pak na zastupitelstvu, aby určilo, zda hokejovému klubu na jeho náklady nějakou částkou (podílem ze vstupného) přispět s tím, že hokej je něco jako „kulturní dědictví Pardubic“, nebo zda naopak zvítězí názor, k němuž se kloním já, tedy že hokej je byznys, na němž není žádný veřejný zájem a má se zaplatit ze vstupného, resp. z dalších aktivit na něj navázaných. Bude samozřejmě vždy na rozhodnutí zastupitelstva, kterou aktivitu podpoří a jakou částkou (resp. jakým procentním příspěvkem). Je však třeba, aby všechny kulturní a sportovní aktivity, jak ty provozované tradičními institucemi, tak i ty, které provozují například různé spolky, měly rovné příležitosti a každý občan si mohl srovnat, kolik z veřejných prostředků je vynaloženo na ten který kulturní či sportovní zážitek. Nikdo nemůže mít předem zaručeno, že dostane podporu na základě zvykového práva.
Přečetl jsem si článek pana architekta Petráně, kandidáta volební strany Sdružení pro Pardubice, týkající se návrhů na zlepšení systému parkování. Ačkoliv s některými jednotlivostmi jako je třeba zavedení systému park and ride, lze souhlasit, celkově článek působí až úsměvně, a to zejména kvůli úvodní tezi o důsledném rozdělení a rozlišení parkování obyvatel města, firem a dojíždějících s tím, že našinci (rozuměj potenciální voliči) by měli být maximálně zvýhodněni, zatímco parkování dojíždějících bude za plné a vysoké ceny, aby se vyplatilo použít systém park and ride. Tak čistý případ populismu jsem dlouho neviděl. Jak by toho vůbec chtěl pan architekt docílit? Rozdal by občanům města parkovací karty a dojíždějícím by přikázal platit parkovné v automatech? Souhlasím s tím, že parkovné v centru musí být vyšší než dnes. Není však důvod kohokoliv zvýhodňovat či znevýhodňovat, ani Hradečákům nemá smysl dávat příplatek. I občané města mohou často jet do centra jinak než automobilem. Pokud chceme v našem městě s jeho infrastrukturou, již nejsme schopni v dohledné době zásadně zlepšit, žít v počtu 90000 obyvatel, musíme se i my, Pardubáci, omezit, k čemuž nám méně uvědomělým může pomoci i cena za parkování. Jinak se do našeho města se svými automobily nevejdeme.
e-mail: slezakm@seznam.cz